Betonové podlahy
Betonové podlahy jsou nejběžnějším typem podlah zvláště u průmyslových objektů a řady komerčních provozů.
Časté dotazy:
Jak lze charakterizovat betonovou podlahu?
Jde o betonárkou namíchanou směs polotekutého betonu s kamenivem nejčastěji frakce 16 mm (příp. 32 mm, u tenkých vrstev naopak 8 mm) nejběžněji pevnostní třídy C 20-25 MPa (příp. do 35 MPa), která je uložena na dostatečně zhutnělý podklad s PE fólií. Jako výztuž se používá betonářská síť, rozptýlená ocelová výztuž nebo vlákna. Směs je zavibrována a srovnána do patřičné rovinnosti (která je daná normou). Následně se do povrchu zapracovává speciální vysokopevnostní vsyp pomocí rotačních hladiček. Po ukončení hlazení je plocha rozřezána na dilatační celky a povrchově ošetřena speciálním ochranným nástřikem proti rychlému odpaření vody.
Proč je nutné povrch betonových podlah vylepšovat vsypy?
Beton je třeba po položení hutnit (vibrovat) a tím na jeho povrch vystoupí nejměkčí součásti betonové směsi. Suché vsypy na cementové bázi zapracují rotační hladičky do měkkého povrchu a tím ho vytvrdí, zároveň umožní povrch stejnoměrně vyhladit.
V jakých tloušťkách se betonové podlahy pokládají?
Podle podkladu a předpokládaného zatížení provozem běžně od 15 cm do 20 cm (na podkladní beton již od 10 cm).
Je možné položit i betonovou podlahu o tloušťce menší než 10 cm?
Pokud se jedná o průmyslovou podlahu, je to řešení obecně špatné. Z důvodů malé tloušťky betonové desky je třeba použít malou frakci kameniva (4-8 mm) nebo místo kameniva použít do cementové směsi písek. Pískový potěr bez kameniva je však na průmyslové podlahy z hlediska technických parametrů budoucí betonové podlahy nevhodný. Desky o těchto tloušťkách mají navíc i malou únosnost a odolnost proti namáhání.
Pokud to např. prostorové (nebo jiné) důvody vyžadují a technické podmínky to umožňují, je možné vrstvu o síle menší než 10 cm přilepit k podkladnímu betonu pomocí speciálního adhézního můstku Barbotec RB. V tom případě dojde ke spojení obou desek, které pak lépe odolávají zatížení, než sendvič dvou tenkých, navzájem nepropojených betonových ploch. Příklady použití je možné shlédnout ve Příklady použití výrobků.
Po jaké době je podlaha pochůzná?
V závislosti na realizačních podmínkách (teplota, vlhkost vzduchu apod.) je podlaha pochůzná cca po 24 hodinách od ukončení prací. Před mechanickým poškozením je zapotřebí povrch chránit alespoň 7 dnů. Plné zatížení je možné uskutečnit po cca 14-21 dnech. Obecně je minimální dobou zrání (dosažení deklarovaných pevností) cca měsíc. Dotvarování podlahy však probíhá i v následujícím období. Proto se např. plnění dilatačních spár doporučuje až po cca 6 měsích od realizace podlahy.
Proč se dilatační spáry mají plnit až po cca 6 měsících?
Dilatační řezy (spáry) betonových podlah je zapotřebí vždy zaplnit kvalitním a odolným tmelem, jinak podstatně rychleji dochází ke štípání hran desek (viz Odštípané hrany). To má pak za následek rychlejší degradaci podlahy a poškozování pojezdové techniky.
Vzhledem k dlouhodobějšímu a časově těžko odhadnutelnému dotvarování podlahových desek (záleží na řadě okolností) však často dochází k větším posunům desek, které tmel svojí pružností nestačí přenést a odtrhne se od okrajů. Vznikne tak situace, jako by spáry nebyly zatmeleny a dochází k jejich poškozování. Proto je vhodné po položení podlahy řezy zaplnit provizorně různými typy šňůr nebo provizorními tmely.
Po dotvarování podlahy je pak v zájmu investora (a ochrany jeho často nemalé investice) prvotní dilatační řezy vyčistit a zaplnit definitivním vysoce houževnatým tmelem, který svým působením podstatně prodlouží životnost hran podlahových desek.
Není lepší místo dilatačních řezů použít v podlaze různé typy dilatačních konstrukčních prvků, které jsou zabudované do betonové směsi při její pokládce?
Z vlastních dlouhodobých sledování můžeme konstatovat, že výrazně zvýšené náklady při pokládce podlahy (zabudováním těchto prvků) se na prodloužení životnosti významněji neprojeví. Dost často se totiž odštípané hrany okrajů přesunou vedle dilatačního materiálu (nejčastěji ocele). Problém se tak neodstranil, ale naopak se zkomplikuje jeho oprava, neboť při ní tam dilatační prvek překáží, často se poškodí a nebo je ho zapotřebí v místě opravy úplně odstranit. To pak opravu samozřejmě prodlužuje a prodražuje.
Lze tak spíše doporučit zhotovení klasických řezů a jejich dokonalé zaplnění vhodným odolným tmelem v příhodné době. Následně pak sledovat stav podlahy a případná poškození zavčas nechat kvalitně opravit.
Hodí se technologie pokládání betonových strojně hlazených průmyslových podlah jako finální podklad pro klasické podlahové krytiny?
Jednoznačně ne! Stačí porovnat normové požadavky na rovinnost podkladu při pokládání podlahové krytiny (+/- 2 mm) a rovinnost průmyslové podlahy (+/- 5 mm). Tyto občasné poptávky od vyšších dodavatelů jsou motivovány pouze snahou o dosažení nejnižší nabídkové ceny, ale nejsou postaveny ani na ekonomickém, ani na technicky správném základě.
Kdo je odpovědný za nefunkční podlahu?
Na tuto otázku je možné odpovědět po prostudování odpovědí na následující otázky:
1. Bylo jednoznačně a podrobně specifikováno zadání?
2. Bylo zadání vyřešeno projektem (návrhem) podlahy?
3. Byl při realizaci dodržen projekt, příslušné normy a technologické předpisy?
Bohužel se stále zejména u betonových podlah setkáváme s tím, že se zodpovědní projektanti často podlahou zabývají méně než odstínem fasády. Potom předhodí budoucího majitele objektu generálním dodavatelům, subdodavatelům a subsubdodavatelům a v této nepřehledné situaci mohou být jeho zájmy až na posledním místě. Ve většině případů pak již ani není možné na prvotní chyby reagovat a budoucího majitele podlahy upozornit na možná technická úskalí a jejich případná řešení.
Nenašli jste odpověď na svůj dotaz? Napište nám jej! Odpověď můžeme zařadit na stránku pro další potenciální tazatele.
